Dětství a mládí

Když se podíváte na fotografie Thomase Andrewse z mládí, musíte si povšimnout, že Tommie, jak mu v dětství často říkali, sedí v popředí vedle své matky nebo -  jako v případě památné fotografie z utkání v kriketu - stojí na vrcholu pyramidy. Další fotka z kriketu jej pak zachycuje hned vedle vítězného poháru. Thomas byl prostě rozený lídr, ale tak nějak milým způsobem. Všichni ho měli rádi a nechávali se unášet kouzlem jeho osobnosti. Dokonce i v pozdějších letech, kdy už pracoval jako výkonný ředitel, nebylo široko daleko oblíbenějšího šéfa. Je zajímavé, že se do dnešní doby nedochoval jeho doklad o křtu. Celá rodina byla vyznání, které bychom mohli volně přeložit jako Nezávislá (nesouhlasná) presbyteriánská církev - u nás všeobecně známá jako protestanté. Každou neděli všichni navštěvovali místní kostelík této konfese v Comberu a toto vyznání si Thomas udržel do posledních dní svého života.

Tom byl krásné dítě, zdravý a energický chlapec a vyrostl z něj pohledný, statný a milý mladý muž. Jeho nejlepším kamarádem a souputníkem v dětských hrách byl jeho nejstarší bratr John Miller. Jeho zálibou i povinností bylo včelařství. V přístřešku za domem měl 9 včelích úlů, které obhospodařoval. Jeho matka Eliza vzpomínala, jak i v zimě přenášel vyhladovělé včely sem a tam v čepici mezi úlem a kuchyní. Zdá se, že toto bude i v budoucnu jeho silný povahový rys: pomoci všude, kde to bude možné, nebo lépe řečeno, provést namáhavou práci za někoho, ať se jednalo o přítele nebo posledního dělníka v loděnici. Tommie měl všeobecně rád zvířata a velice záhy projevil vášeň ke koním. Jako malý měl v oblibě svého shetlandského poníka. Brzy se však stal neohroženým jezdcem velkých koní po okolí v hrabství Down.

Jako většina chlapců ze zámožných rodin měl domácího učitele až do svých jedenácti let. "Nikdo," píše jeho bratr John, "nevěděl lépe než Tom, jak moc vděčí za zdravý domácí život, ve kterém jsme vyrostli. Nikdy s námi nebylo zacházeno jinak než s laskavostí a oddaností a rozdíl mezi správným a špatným jsme se naučili spíše příkladem než příkazem." Pro Toma byl jeho otec vždy jako starší bratr, plný porozumění a náklonnosti; ani jeho matka mu až do konce nepřipadala jiná než jako sestra, a její život byl jako jeho vlastní. Dá se tedy říci, že Thomasova povaha se formovala v krásném domě s výhledem na lesknoucí se hladinu jezera Strangford, se starým trávníkem a zahradami s rododendrony. Otec i matka byli zastánci střídmosti a povzbuzovali své chlapce, aby se zdrželi tabáku a alkoholických nápojů. Za výdrž jim byla slíbena odměna po dosažení dospělosti, která tehdy byla ve věku 21 let. Srdnatě ji vybojovali postupně všichni sourozenci. Nutno dodat, že abstinence vydržela Thomasovi po celý život. Dokázal si ji zachovat i později při pracovních cestách po lodích, které zkonstruoval a nenechal se zlákat ani v rušných společenských situacích, které nastávaly zejména v kuřáckých salonech prvních tříd. Poměrně brzy si mladý Tom, stejně jako mnoho jiných chlapců, vypěstoval zálibu ve člunech, a díky své zjevné zručnosti při jejich výrobě získal mezi svými přáteli přezdívku "admirál".

V září 1884 se stal studentem Královské akademické instituce v Belfastu – stejné školy, kterou před několika lety navštěvovali jeho otec a strýc, lord Pirrie. Nebyl nijak výrazně nadaným studentem, měl zjevně radši tělocvik než studium, a ještě dosud nerozvinul ty průmyslové schopnosti, kterými se brzy stal proslulým. Byl však rozhodně nejoblíbenějším spolužákem i studentem. Jeho nejmilejším druhem sportu se stal kriket a brzy v něm opravdu předčil své druhy; se svými příbuznými dokonce sestavil kriketový oddíl. Byl rovněž zakládajícím členem místního hokejového klubu. "Vždy byl šťastný," píše jeden ze spoluhráčů, "vyrovnaný, upřímný a nekomplikovaný". Nikdy nepůsobil úzkostlivě.