Harland and Wolff

Loděnice Harland & Wolff byla založena v roce 1861 Edwardem Jamesem Harlandem (1831–1895) a Gustavem Wilhelmem Wolffem narozeným v Hamburku (1834–1913), který přišel do Spojeného království ve věku čtrnácti let. V roce 1858 Harland, tehdejší generální ředitel, koupil malou loděnici na Queen's Islandu od svého zaměstnavatele Roberta Hicksona.

Poté, co koupil Hicksonovy loděnice, Harland udělal ze svého asistenta Wolffa společníka ve společnosti. Wolff byl synovcem Gustava Schwabeho z Hamburku, který měl značný vliv v lodní společnosti Bibby Line, a první tři lodě, které nově začleněná loděnice postavila, byly pro tuto linku. Harland dosáhl obchodního úspěchu  prostřednictvím několika inovací, zejména nahrazením dřevěných horních palub železnými, které zvýšily sílu lodí; a tím, že trupy měly plošší dno a čtvercový průřez, což zvýšilo jejich kapacitu. Walter Henry Wilson se stal partnerem společnosti v roce 1874.

V roce 1862 přichází do loděnice jako prémiový učeň William Pirrie, budoucí strýc Thomase Andrewse. Pirrie získal vzdělání v Královském akademickém institutu v Belfastu, než v roce 1862 vstoupil do loděnice Harland and Wolff. O 12 let později se stal společníkem firmy a po smrti sira Edwarda Harlanda v roce 1895 se stal jejím předsedou a tuto funkci zastával až do své smrti. Kromě dohledu nad největší loděnicí na světě byl Pirrie v roce 1896 zvolen primátorem Belfastu a v následujícím roce se stal irským tajným poradcem. V roce 1898 se stal prvním čestným svobodníkem Belfastu a ve stejném roce sloužil jako vrchní šerif Antrimu a následně v County Down. V únoru 1900 byl zvolen prezidentem Námořní komory Spojeného království, kde byl v předchozím roce viceprezidentem. Pomáhal financovat liberály v Severním Irsku ve všeobecných volbách v roce 1906 a ten stejný rok, na vrcholu úspěchu Harlanda a Wolffa, byl povýšen do šlechtického stavu jako baron Pirrie z města Belfast. V roce 1908 byl jmenován rytířem svatého Patrika. Dále měl titul prokancléře Univerzity Královny v Belfastu. Tuto funkci zastával v letech 1908 až 1914. Pirrie byl také v letech před první světovou válkou členem Výboru pro irské finance a také poručíkem pro město Belfast (oba 1911). 

Problematika Pirrieho osobnosti se úzce dotkla jeho politických názorů, které souvisí s historií Severního Irska (též domácí výraz "Ulster") a takzvaným Home Rule (Domácí pravidlo). Home Rule byl navrhovaný systém vlády v Irsku, v němž by Irsko mělo vlastní vládu v rámci Spojeného království. Do roku 1920 bylo Irsko řízeno přímo britskou vládou. Britští poslanci se pokoušeli schválit návrhy zákonů o Home Rule v letech 1896, 1893 a 1912, ale nikdy nezískali dostatek hlasů k jejich přijetí. Irští nacionalisté podporovali Home Rule a irští unionisté byli proti. Dá se říci, že Pirrie byl neochvějně pevný ve svém názoru No Home Rule (Žádné Domácí pravidlo) až do roku 1902. Jelikož ale mezi jeho obchodními partnery bylo mnoho zastánců Home Rule a závisela na tom prosperita celé loděnice, začal lord Pirrie v tomto roce pomalu obracet... Pirrie byl také mužem intenzivních společenských ambicí a toužil po místě v londýnské společnosti, k níž měli klíče bratři Philippsové. S největší pravděpodobností si také uvědomoval potřebu zavděčit se vládě po rozruchu způsobeném jeho zapojením do International Mercantile Marine (IMM), trustu, jemuž velel američan John Pierpont Morgan a který se snažil mít monopol (nejen) nad celou námořní dopravou na obou stranách Atlantiku. V únoru 1912, poté, co předsedal slavné schůzi Ulsterské liberální asociace, na níž Winston Churchill obhajoval vládní politiku Home Rule pro Irsko, byl Lord Pirrie vysmíván v ulicích Belfastu a napaden, když nastupoval do parníku v Larne: byla na něj házena shnilá vejce, sledi a pytle mouky.

William Pirrie měl o dva měsíce později, v dubnu 1912, cestovat se svým synovcem Thomasem na palubě Titanicu, ale nemoc mu zabránila se k nešťastné plavbě připojit.

V roce 1870 vstupuje do loděnice Harland and Wolff další Thomasův strýc a rovněž konstruktér Alexander Carlisle. Narodil se v Ballymeně a byl nejstarším synem Johna Carlislea, ředitele Královského akademického institutu v Belfastu. I on poté začínal u Harlandů jako učeň. Z toho je patrné, jakou měla již v tuto dobu loděnice pozici a že bylo výhodné pro místní prominenty svěřit jí budoucnost a kariéru svých potomků. Během učňovského období se seznámil s Williamem Pirriem, který se v roce 1879 oženil s jeho sestrou Margaret. Zde je možná dobré se zastavit a zamyslet se. Carlisle a Pirrie byli ve vzájemném příbuzenském vztahu již před svatbou lorda s Margaret. Lord Pirrie si de facto vzal svou sestřenici. Toto je možná důvod, proč pár zůstal bezdětný. Není tedy divu, že se Pirrie pravděpodobně upnul na svého vysoce talentovaného synovce Toma, který byl jako jeho syn. A Thomas Andrews, plný nadšení do stavby lodí, se díky Bohu vzoru a přízni svého strýce nebránil.

Carlisle byl jedním z mužů, kteří navrhli tři lodě třídy Olympic: Olympic, Titanic a Britannic . V designu Olympicu a Titanicu byl zodpovědný za výzdobu, vybavení a celkové uspořádání, stejně jako za realizaci systému nových jeřábů pro záchranné čluny. Dále pověřil firmu Sira Williama Arrola, aby pro projekt postavil masivní dvojité skluzy a portálovou konstrukci. Po 40 letech u Harland and Wolff odešel Carlisle v roce 1910 do důchodu a stal se akcionářem Welin Davit & Engineering Company, společnosti, která vyrobila ony proslulé Welinovy spouštěcí jeřáby pro záchranné čluny na Titanicu. 

Při práci na parnících měl Carlisle pravděpodobně nějaké menší spory s lordem Pirriem ohledně počtu záchranných člunů potřebných pro plavidlo této velikosti. Pirrie, předseda Harland and Wolff, byl spokojen s tím, že počet dodaných záchranných člunů překračuje požadavky obchodních předpisů. Carlisle pak odešel do důchodu a se stavbou lodí už neměl nic společného. Thomas Andrews, Pirrieho synovec, se pak stal mistrem a výkonným ředitelem. Současné dokumenty tvrdí, že Carlisle odešel v hněvu, protože Pirrie nepřijal jeho doporučení ohledně počtu záchranných člunů. Lodě třídy Olympic byly posledními loděmi, do jejichž konstrukce byl Carlisle zapojen. Carlisle byl Králem Edwardem VII. v roce 1907 jmenován do tajné rady Irska, kde sloužil ve Sněmovně lordů s Pirriem. Nakonec byl v roce 1920 vyloučen během intenzivní debaty o domácí vládě v Irsku. 

V roce 1912, především kvůli rostoucí politické nestabilitě v Irsku, společnost získala další loděnici v Govan v Glasgow ve Skotsku. Dále přikoupila bývalé loděnice London & Glasgow Engineering & Iron, dále loděnici Middleton, také firmy Mackie & Thomson's Govan Old Yard, které vlastnil William Beardmore and Company. Tři sousední dvory byly sloučeny a přestavěny tak, aby poskytly celkem sedm stání, zařizovací bazén a rozsáhlé dílny. Harland & Wolff se kromě poštovních parníků také specializovala na stavbu tankerů a nákladních lodí v Govan. Expanze a skupování menších loděnic pokračovalo i po katastrofě Titanicu až do šedesátých let 20. století. Tomuto časovému období se ale naše stránky už nevěnují.