Lodní konstruktér

Thomas Andrews měl v sobě velký potenciál a firma Harland and Wolff si toho byla vědoma už během jeho učňovských let. A hodlala toho samozřejmě náležitě využít. Proto když v listopadu 1892 nastoupil Tom do Kreslírny nebo též Konstrukce, byl pověřen několika opravdu odpovědnými pracemi. Jeho první lodí, nad kterou dohlížel, byla v únoru 1893 loď Mystic. Zajímavé Nomen omen. V listopadu téhož roku zastupoval firmu k její plné spokojenosti i vlastnímu uspokojení při zkouškách White Star Line na lodi Gothic a pokračoval na Lycii .V listopadu projednali s generálním ředitelem a správcem loděnic poznámky v souvislosti s renovací Germanicu.

V roce 1894 bylo Thomasu Andrewsovi jednadvacet let, dosáhl plnoletosti a měl velice dobrý kariérní start. Jeho strýcem byl samotný lord Pirrie. Thomasův další kariérní postup a počet lodí, na kterých pracoval, sledovali nejen jeho nadřízení a kolegové, ale svědkem je dodnes samotný ostrov Queen's Island Yard, jehož velkou část obsadili právě Harlandové. V historii stavby lodí sahající až do konce 18. století má Queen's Island bohaté a jedinečné námořní dědictví, které do dnešních časů uchovává charitativní organizace Maritime Belfast Trust. Ostrov vznikl z ložisek půdy po vyhloubení hlubokých lodních kanálů tak, aby se Belfast stal hlavním přístavem. Původně byl pojmenován "Darganův ostrov" po inženýrovi Williamu Darganovi, který prováděl tuto těžkou zakázku; ale v roce 1849 – po návštěvě královny Viktorie - byl přejmenován na "Queen's Island - Královnin ostrov. Kromě doku pro stavbu lodí zde vyrostly administrativní budovy a krásné kreslicí kanceláře s valenou klenbou, kde byl později koncipován a navržen RMS Titanic (Royal Mail Steamer - Královský poštovní parník) a 1 000 dalších lodí...

Thomas pokračoval v konstrukci úspěšně dál. Pozoruhodné jsou jeho práce na lodích Scot a Augusta Victoria rozdělením plavidel a vložením sekce uprostřed lodí; rekonstrukce lodi China po katastrofě v Perimu a rekonstrukce parníku Paris po ztroskotání na Manacles. V těchto operacích pokrývajících zhruba roky 1896 - 1900, Andrews, nejprve jako externí manažer a následně jako vedoucí oddělení oprav, rostl, rozšiřoval si vědomosti a dozrával ve schopnostech a zručnosti. Byl mužem, který přichází na scénu a v rukou má trumfy. Ukázal je už při pracech na Oceanicu, který byl uveden na trh v roce 1899, ale teprve se stavbou lodi Celtic (1899 – 1901), kdy se stal vedoucím stavebních prací, opravdu zazářil. Povinnost dohlížet na všechny konstrukční detaily plavidla ho přivedla do úzkého praktického kontaktu s kreslířskou kanceláří, dílnami tzv. "pláterů" a ostatními odděleními, kterými dříve procházel jako učeň. Rozšiřoval své vztahy s vlastníky, dodavateli, řediteli, manažery; otevřel se mu nejen život Yardu, ale i rozsáhlý vnější život lodního a obchodního světa a ve stovce dalších ohledů pomohl k jeho rozvoji jako stavitele lodí a člověka. Nyní měl příležitost uplatnit své znalosti a zkušenosti, vyjádřit své umění a vyjádřit i sebe sama. Velká loď stoupající tam pod portály za doprovodu řinčení a zmatku – byla jeho, jeho součástí. Pokud si uvědomíme, jaký podtext má pro námořníka jeho loď a proč se její první plavbě říká panenská, tím více mohla znamenat pro romantického nadšeného konstruktéra, který tvoří a šňoří loď pro jejího ženicha: širý oceán.

Můžeme tedy nyní uvést jména všech slavných lodí, na jejichž stavbě se Andrews podílel víceméně jako konstruktér, supervizor a poradce: Cedric, Baltic, Adriatic, Oceanic, America, Prezident Lincoln a Prezident Grant, Nieuw Amsterdam, Rotterdam a Lapland - a to je jen několik z nich... Existuje mnoho dalších, možná méně známých, ale též nesoucích Andrewsův otisk neméně hrdě na "Sedmi mořích", na jejichž návrhu či konstrukci nesl Thomas nějaký podíl odpovědnosti: Aragon, Amazon, Avon, Asturias, Arlanza, Herefordshire, Leicestershire, Gloucestershire, Oxfordshire, Pericles, Themistocles, Demosthenes, Laurentic a Megantic. Lord Pirrie a stejně celý Ulster (Severní Irsko) mohou být hrdí na tohoto tolik talentovaného muže.

Práce na stavbě všech lodí a mnoha dalších, od Celticu po Titanic, trvala asi třináct let a v tomto období Andrews dosáhl takového pokroku, kterého nedosáhne hned tak každý. V roce 1904 se stal asistentem hlavního konstruktéra a v následujícím roce byl povýšen na vedoucího oddělení designu pod lordem Pirriem. Tehdy mu bylo dvaatřicet, což je věk, ve kterém většina mužů teprve začíná svou kariéru; ale on už měl za sebou to, co se může zdát jako práce a zkušenost namáhavého života.

"Když jsem poprvé poznal pana Andrewse," píše jeden z jeho spolupracovníků, "byl to mladý muž, ale jak byl mladý, tak mu byla svěřena ta nejdůležitější povinnost — přímý dohled nad stavbou největších lodí postavených v Yardu od položení jejich kýlu až do jejich vyplutí z Belfastu. Takový výcvik ho eminentně pasoval na důležitou pozici, do které dospěl v roce 1905: pozice vedoucího konstrukčního oddělení. Pro člověka tak mladého tato pozice zahrnovala povinnosti, které ho musely zaměstnávat v plné výši. Dohlížet na stavbu lodí jako Baltic a Oceanic byl velký úspěch, ale dosáhnout toho ve dvaatřiceti letech bylo prostě skvělé. Žádný úkol pro něj nebyl příliš těžký a žádný příliš lehký, aby se s ním nemohl úspěšně poprat. Zdálo se, že je obdařen bezmeznou energií a jeho zájem o jeho práci neustával." Podobně svědčí i další, kteří ho v tomto důležitém období jeho kariéry dobře znali. "Pilný až do úmoru," napsal jeden z nich, "přemýšlel, zatímco jiní spali, četl, zatímco si jiní odpočívali, velkou dřinou si vytvořil postavení, kterého v jeho letech dosáhne jen málokdo". Andrews ale nepracoval jen jako pouhý zaměstnanec, ale v duchu umělce, jehož dílo musí uspokojit jeho vlastní náročné svědomí.

Těmto bezmezným energiím byl brzy dán ještě širší rozsah. Počátkem roku 1907 byl dokončen Adriatic a v březnu téhož roku byl Thomas Andrews junior jmenován výkonným ředitelem firmy. Tuto funkci převzal po svém dalším strýci, který zasedl jako předseda představenstva Alexanderu Carlisle. Povinnosti této nové pozice – spíše této dodatečné pozice, protože stále zůstával ředitelem konstrukčního oddělení – můžeme stručně shrnout: znalost třiapadesáti větví loděnice se rovná znalostem kteréhokoli z padesáti tří mužů, kteří je mají na starosti; dohlížet na ně, kombinovat je a spravovat tak, aby všichni mohli hladce a efektivně pracovat k jednomu velkému účelu, držet krok s nejnovějšími zařízeními v oblasti spotřebičů šetřících práci, s nejnovějšími prostředky k zajištění ekonomické způsobilosti, s co nejvyššími moderními objevy v elektrickém, mechanickém a námořním inženýrství – zkrátka vše, co souvisí s konstrukcí a vybavením moderních parníků jeho doby.